Neděle 20. 05. 2012, svátek má Zbyšek

European Masters Games 2011

Již na konci letní sezóny se sjelo více než 4 tisíce sportovců do italského Lignana. Tato lokalita při přechodu na podzimní spánek připomíná klidné město duchů. Úžasné pláže, sportoviště, vnitřní vesničky sportů a turistické lákadla všeho druhu.

V polovině září se celá oblast, vše okolo zabalilo do žluto-modré barvy, každá plocha podlehla reklamní kampani EMG. Všude chodící sportovci s akreditační kartou a nekonečné řady organizátorů pro všechny sporty, transfery a oficiální busy jezdí křížem, krážem.

O Lignanu jsem věděl, že je to špička s obrovskou pláží, uprostřed veliké molo a hotelové sídlo má tvar ulity. (složení ulic z pohledu mapy). Celý princip těchto her připomíná myšlenku olympiády. Obrovské akreditační centra, informační stánky, celé město a na každém rohu nějaké sportoviště. Každý v oficiálním trikotu, volné vstupy na jiné sporty (celkem 20), slevy po mnoha městech regionu, ale i na místě her. Výlety, slavnostní ukončení i zahájení, přenosy televize, fotky, osobnosti, prostě každého to musí pohltit a věřím, že být na skutečné olympiádě musí člověka naplnit duchem, až po okraj.

Dokonalé logo, myšlenka, hymna a písnička her na každém rohu.
,, It’s always time to meet and compete,, …. prostě, slunce zapadá, otevřené bary a kavárny svítí a v každém je vidět mnoho národních týmů, +35 let,…..

Základní postřehy z turnaje karate? Tři dny, krásné a moderní vybavení celého turnaje pod hlavičkou WKF. Dokonalé ozvučení, zázemí a vůbec vše zapadlo do kompozice her. Italský svaz je obrovský, funkční a s výhledem na Světové hry 2013 (masters) to byla dokonalá příprava.

Je až neuvěřitelné, že při dělení věků (+35, +45, +50, over 55) měl každý pavouk kata pěti kolový průběh a dvě shitei kata. Minimálně u té poslední mi to vyrazilo dech. Než jsem ho stačil popadnout, opět jsem o něj přišel. Jelikož jsem zjistil, že valná většina všech věkových kategorií vypadá úplně stejně. Obrovská vitalita těchto mistrů, jejich podpora v hledišti, jejich výkony?

Asi nemám právo na nějaké hodnocení, ale bylo zde mnoho výkonů, které bych nechtěl rozhodovat, proti naší aktuální seniorské reprezentaci. (jestli se této mini skupině dá říkat takto). Mám nekonečný respekt ke každému, kdo dokáže v takovém věku obléci karategi a někam se postavit. U nás je nad výkony slyšet z hlediště často smích, zde mají v hledišti mobilní telefony a tyto výkony si natáčejí.  Totálně atletické postavy, hory svalů při rozcvičce, úsměvy a dobrá nálada (před turnajem), prostě asi jen italský svaz dokáže dodat do každé kategorie minimálně 12 lidí v takovém výkonu.

Nejsou slova, která by dokázala popsat Suparimpei od Maria Roversi, či Kušanku mistra Cappaci (který skončil druhý, nechápu). Musíme se velmi učit. Sensei Lenhert z Německa (+50), ale i všichni ostatní. Holandská verze Wadokai, finská repre trenérka, Slovinci, …. Prostě oss.

Na každém panelu bylo asi deset rozhodčích, většina WKF/EKF licence. Mnoho států zde mělo své zástupce, ale i tak minimálně polovina sudích byla z Itálie. Chtěl bych touto cestou poděkovat dvojici Marek Kubín a Jarda Nekola, kteří zde hájili barvy ČSKe.

Já osobně vypadl ve třetím kole turnaje s pozdějším vítězem 2:3 (enpi/enpi). Poté jsem již nezaváhal a dotáhl to na třetí místo. Pravda je, že kombinace slabé rozcvičení před repasáží, výhra s Gojushiho sho na modré, nahlásit kata a hned Unsu na červené byla velmi obtížná a každý můj svěřenec by si z toho měl vzít ponaučení. Ten kdo stál na ME/MS ví, jak je obtížné přemluvit tělo, aby se nakoplo a pochopilo, že Mysl je důležitější než technika.

Osobně se trochu divím, jelikož již při rozcvičování celé skupiny bylo jasné, že mezi Italy je největší hvězda Luca Valdesi a jejich shotokan kata mají do shotokanu velmi daleko. Odborník shotokanu by se tomu smál, český rozhodčí by tleskal ještě teď. Je to jen otázkou pohledu na karate. Totální preference maximálně 6ti hodnotících kritérií, maximální důraz na rychlost, sílu, projev, divadlo a střídání pasáží. V tomto byl vítěz doopravdy úžasný (celkem tam bylo asi 6 kopií italského kata teamu, jak technikou, tak vzhledově. Fakt většina Italů vypadá velmi dobře). Napadla mě myšlenka, že budu improvizovat (záměna enpi za G1/ když jsem viděl co se rozcvičuje), nebo že budu cvičit stejné pojetí divadla, pauzy atd. Trochu jsem si vynadal a vrátil se k pravidlům. Shitei jsou shitei (což v Itálii asi 11 let nikdo necvičí!) a poté jsou povoleny variace škol. (sportovní divadlo není variace školy, to je otázkou preference rozhodčích a trenérů). Až se rozhodčí připraví poznat, jak vypadá rytmus shitei Enpi r.2005, jak je těžké v hizakusu ležet, sonoba mawate na patě, kde je pozice zadní nohy v kosa dači, co je dvojité yori ashi, jaká je pozice fodo dachi a co se drží, diagram a další aspekty, pak můžeme chtít porovnávat. Do té doby bude muset každý jedinec cvičit maximálně dobře a ještě se snažit být nejdravější. Ale každý kdo cvičí a zná to, dobře ví, že na kole se jen těžko porazí někdo, kdo si vezme na cyklistický závod motorku a švindluje.

Byl to úžasný a velmi poučný závod. Velké poděkování všem, kdo si vzpomněl, nebo mi zatleskal na místě. Oss

Fotografie

Dvorak - před 7 měsíci #1

moc hezké medaile: http://www.lignano2011.it/index.php?op=news&S=111&ret=314

MVik - před 7 měsíci #2

Medaile jsou opravdu hezké. Tak si přejeme vidět jednu na živo . Jinak moc díky za nedělní výživný trénink, bylo to super.

Debre - před 7 měsíci #3

Všichni držíme palce!!!

Dvorak - před 7 měsíci #4

Ještě jednou díky všem,....

Deny - před 7 měsíci #5

Moc gratuluju

Barbys - před 7 měsíci #6

gratuluju

RonProkes - před 7 měsíci #7

Gratuluju. Jsem rad, ze vam to takhle vyslo.

Drobek - před 7 měsíci #8

Velké oss. Gratuluji

Debre - před 7 měsíci #9

Nejen výhra nad soupeři, ale v jistém ohledu i nad sebou samým